Co dělá paní Marta v zimě ?
Brambory na jaro. Polská spisovatelka Olga Tokarczuk žije v obci Krajanów, kousek od české hranice v oblasti polských Sudet, jak říkají tamnímu pohoří. A z Krajanówa a jeho okolí čerpá námět také její krásná a moje oblíbená kniha Denní dům, noční dům. Příběh tajemně mizící a znovu se objevující paní Marty je inspirován kapitolami Marta, Zatmění a Martino probuzení (Denní dům, noční dům, Host 2002, překlad Petr Vidlák). Z okna dlouhého pokoje je vidět Martin dům. Tři roky jsem přemýšlela, kdo vlastně Marta je. Pokaždé o sobě tvrdila něco jiného. Pokaždé udávala jiný rok narození. Pro mne a pro R. existovala Marta jen v létě, v zimě mizela, jako všechno tady. *** Pamatuji si na tolik věcí, ale vůbec si nevzpomínám, kdy jsem poprvé viděla Martu. *** Muselo to být brzo na jaře - tady je to doba každého začátku. Muselo to být v nerovném prostoru údolí, protože Marta sama nikdy nikam jinam nechodí. Určitě voněla voda a tající sníh. Na sobě musela mít ten šedý svetr s roztahanými knoflíkovými dírkami. *** Konec září - to bylo psychedelické období kvůli ranním průhledným mlhám a prodlouženým večerním stínům. *** Měsíc teď vycházel nad Martiným domem, což znamenalo, že už je podzim. Na okamžik ho zakryl mrak, a když zmizel, už nebyl stejný jako před tím - na jeho talířové tváři byl patrný kulatý stín, zpočátku úzký, potom stále větší. Všechno se odehrávalo příliš rychle, joint nestihl oběhnout ani jedno kolo. *** Potom jsem šla za Martou. Klečela u kamen a přikládala. Kolem chodil její kohout, aniž si uvědomoval blízkost smrti. Podíval se na mě svým podezíravým purpurovým okem. Připadal mi jako zvláštní, mlčící člověk převlečený do peří. "Ještě nespíš?" zeptala jsem se. "Kdybys spala celou zimu, taky by se ti nechtělo spát," řekla, nebo, jak to tak s Martiným mluvením bývá, se mi zdálo, že jsem to slyšela. Začala krájet chleba, několik krajíců, půl bochníku. Uvědomila jsem si, že od jara přibrala. Mazala krajíce máslem a solila je. *** "Jsi nějaká divná," řekla najednou Marta a vstala. "Jdi spát." "Ne. Ukaž mi svůj sklep." "Je stejný jako tvůj." "To nevadí. Chci ho vidět." Myslela jsem, že nebude souhlasit, že se začne vykrucovat, že o tom nebude chtít mluvit. Ale ona vzala z police baterku, kterou ode mě dostala, a otevřela dveře do sklepa. *** Marta posvítila na protější zeď a uviděla tam malé okénko ucpané slámou. Pod ním stála postel vyrobená ze staré dřevěné skříně velikosti člověka, položené na čtyřech kamenech, čímž byla izolována od země. Marta ji vyplnila senem, ovčími kůžemi určitě od Jaška Bobola. V nohách byla úhledně složená hromádka dek a přikrývek. Světlo baterky se přesunulo do rohu a odhalilo hromadu brambor. "Brambory na jaro," řekla. Lidé obvykle říkají "brambory na zimu." Marta řekla "na jaro". Dobrou noc. Místo děje: Krajanów, Polsko Text s akordy (živá sólo verze) Fotogalerie Krajanów Paní Marta na obraze malíře Vojty Horálka Konec září paní Marta Tráví hlavně v kuchyni Léto schová na dno sklenic Po stropě se válí pára Horké letní vteřiny Právě došly do svých hranic Do sklepa si během října Marta snesla peřiny Pod vařičem modře voní líh Po obědě přijde zima Zastaví se hodiny Marta mlčí, padá první sníh Celou zimu paní Marta dveře neotvírá Možná je doma, leč netaje sníh u komína Možná je pořád někde na cestách Možná je někde něčí nevěsta Možná má paní Marta v zimě jiná jména Možná je paní Marta zimou nespatřená Možná jí budí až břízy které raší Možná je celou zimu o hrachové kaši Duben jí potká na lavičce před domem Vysvitne slunce, kouř zavlaje komínem Duben jí objeví, nikdo jí už nehledá Poněkud ospalá má vlídný pohled medvěda Možná má paní Marta v zimě jiná jména Možná je paní Marta zimou nespatřená Možná je paní Marta medvědova žena Možná že hledá hvězdy ve hvězdách
