Petr Linhart *** landscape folk

VYPÍNÁM FEJSBŮK
Venku padá mokrý sníh, obloha je šedivá, je mlhavo a sobota. Karanténa a počasí tak akorát, aby člověk vyvolával duchy, nebo alespoň vzpomínky. Pouštím si písňové album Petra Linharta Nezvěstní a vyvolávám obojí najednou: "Námořní kadet si vyšel projít malý ostrov / Zůstal po něm jenom křik ptáků / Někdo pak na severu pohřbil muže, kterého přinesla jižní bouře / Zatím se jistá dáma rozplynula v davu / Jako když sfoukneš svíčku / Na konečnou autobusu dojel jenom kufr pana T."
Kdo u nás takhle umí psát poezii, napadá mě okamžitě, když se ozvou první tóny této básnické sbírky vnořené do hudby a zdrženlivého zpěvu břevnovského Linharta-Cohena?
Prý tu desku připravoval pět let. Jeho příběhy ze Sudet jsou přitom napsány tak lehce, že to tvrzení popírají, a zároveň tak důkladně a úsporně, že to vlastně nemohlo být jinak. Nemohl je vychrlit v návalu inspirace, musel je předem najít a hlavně prožít. Příběhy nachází už mnoho let vesměs v pohraničí; okouzleně naslouchá legendám, jako je ta o matce jedné tamní rodačky, která se přes den musela starat o děti, a když večer usnuly, tak se za svitu měsíce věnovala své vášni – lyžování.
Linhart ale nezůstává u pouhého vyprávění příběhu, dává mu sugestivní básnický přesah a aktuální náboj: "Co víš dnes o úplňku, když modrobíle září? / Co víš dnes o sněžném Měsíci? / Zářila zima, dokud ještě trval svět / Měsíc se radoval a zpíval..."
V písni Marie je ještě nelítostnější: "Marie, vypni ten fejsbůk, za městem teče řeka / Marie, s tou vodou do daleka plyne tvůj život..."
Linhartovi nezvěstní jsou dávno zemřelé a zmizelé postavy, ale třeba i ta Marie, která se úplně stejným způsobem ztrácí ve virtuálním světě. Jindy – jako v písničce Skytaly – jde o mizení nás všech, naší paměti a identity. Zpívá o pomníku, který nejprve patřil padlým v první světové válce a pak hrdinům od Dukly:
"Pohyblivý písek křupe pod botama / Pohyblivý písek v patách hrdinům / A jejich vítězství je naše sláva / A naše prázdnota je naše prázdnota."
Moje letošní dovolená za zavřenými hranicemi a v izolaci byla ve znamení míst, o nichž Petr Linhart zpívá: Vejprty, Johanngeorgenstadt, Skytaly, Siřem. Na jeho doporučení jsem všechna projezdil. V Siřemi jsem vyhledal dům, v němž bydlel Franz Kafka, a spatřil i velkou barokní sýpku, která mu snad sloužila jako inspirace k psaní Zámku."
Teď mi v hlavě znějí verše z úvodní písničky alba a po dlouhé době mám pocit, že kdybych to uměl, napsal bych to stejně:
"Sněží / Bílý kůň lehá na Siřem / Zimou je podzim usmířen / Po cestě domů / Kráčíme spolu / Doktor Kafka a já."
A rozjitřen tou čirou poezií, neubráním se smíchu nad kafkovsky vycizelovanou slokou:
"V průčelí domů / Mladý muž v levici svírá kočku / Kočka ho zbavila myší / Jenomže kdo ho teď zbaví té kočky?"
Poslouchám Linhartovy Nezvěstné pořád dokola. Když zavřu oči, vidím krajinu. Venku padá mokrý sníh, obloha je šedivá, je mlhavo a sobota. A já si říkám, že když je tu někdo, kdo natočí takhle dokonalou desku, není nic ztraceno.
A vypínám fejsbůk, vždyť za městem teče řeka...
(Napsáno pro Týdeník Rozhlas)

Tradiční KONCERTY MEZI KNIHAMI v Plzni ve skvrňanské knihovně, kde jsem býval častým hostem, se konat nemohou. Zatím je proto nahrazuje série minikoncertů. Zvu Vás na ten svůj, písně jsou vybrány z loňského záznamu koncertu v pražském klubu U staré paní. Premiéra v pondělí 8.2. v 18:00 - odkaz na Minikoncerty najdete zde.

Velmi rád přebírám text Milana Tesaře a děkuji všem zúčastněným hudebníkům - Josefu Štěpánkovi, Janu Steinsdörferovi, Janu Lstibůrkovi, Martinu Novákovi, Marii Puttnerové, dále mistrům zvuku Petru Houdkovi, Adamu Pakostovi, Petru Kakaxovi Fleisigovi a také nakladatelství Galén v čele s Lubomírem Houdkem. Velký dík patří také sponzorům alba Janu Šroubkovi, Dušanovi Kejmarovi, Zuzaně a Petru Zikmundovým a Valdemarovi Grešíkovi.

Nejlepším albem roku 2020 je podle ankety hudební redakce Rádio Proglas album Řeka – Lenka Dusilová (Animal Music). Ve svých odpovědích ji zmínilo 23 z více než stovky hlasujících odborníků (muzikantů, pořadatelů, publicistů, vydavatelů a dalších). Na druhém místě skončil Petr Linhart s albem Nezvěstní (Galén, 19 hlasů) a na třetím Druhá Tráva a album Díl první (Agentura ADN, 16 hlasů).

Celý pořad k vyhlášení ankety je k poslechu zde

Když 10. srpna 1892 v půl čtvrté odpoledne spatřila čtrnáctiletá Kristína Ringlová v Šolcově lese u Suchdola poprvé své mariánské zjevení, přišlo to jako na zavolanou. Provinční Polici nad Metují zužovala chudoba a stagnace, pro další rozvoj chyběl potřebný kapitál. Když se zjevení začala opakovat, otcové města v čele s mladým starostou a majitelem místní likérky Vilémem Pellym zpozorněli. Dobře se vědělo, jak zbohatly francouzské Lurdy po tamním slavném mariánském zjeven v roce 1858. Tak proč to nezkusit i v Polici? I když doba už byla trochu jiná, přesto se mnohé podařilo. Do Police začaly proudit zástupy poutníků, kteří se zde ovšem potřebovali také občerstvit i přespat a pokladny poličských podnikavců se začaly plnit. Ta sláva netrvala dlouho, přesto však postačila k tomu, aby přinesla do města dost peněz pro vznik průmyslu. A že v tom byli poličští úspěšní, svědčí dodnes slavné výrobky jako je stavebnice Merkur nebo salám Poličan. Jen na Kristínu, průvodkyni po zázracích, se jaksi pozapomnělo a ta se vydává dál do světa vstříc svému bouřlivému osudu.

Písnička vystřídala v hitparádě Proglasu po šestém kole předchozí kousek, hlasovat je možné vždy v pátek do 12:00 - detaily a návody zde... a díky!

A písničku si můžete poslechnout tady...

Album Nezvěstní jsme původně chtěli představit koncertem v Malostranské besedě. Pes tomu ovšem nepřeje. Malou náhradou snad mohou být čtyři písně z alba, které jsme na pódiu Malostranské besedy natočili v duu s Josefem Štěpánkem. V neděli 20.12. v 8:00 má na Youtube premiéru první z nich, další pokračování pak v pondělí, úterý a ve středu. Ve čtvrtek už dárky ponecháváme na Ježíškovi.

Pro zvětšení klikněte...

Klip k písni Marie vznikl přímo při natáčení ve studiu, takže v něm učínikují všichni hudebníci (Josef Štěpánek, Jan Steinsdörfer, Jan Lstibůrek, Martin Novák), mistr zvuku Petr Houdek i pan nakladatel Lubomír Houdek. Za kamerou stál sám Vladimír Merta (ano, ten! :).

​

Počínaje dneškem je možno objednat Nezvěstné i na klasickém CD nosiči. Přednostně v nakladatelství Galén, případně i zde na mých stránkách. A samozřejmě bude k mání i na koncertech - až ovšem nějaké budou...

​Elektronická verze Nezvěstných ve formátech mp3 a flac je na světě! Ode dneška možno stahovat, fyzický nosič spatří světlo světa 1.11. (samé jedničky, chápete). Vřelý dík všem zúčastněným: Lubomír Houdek a Galén, Josef Štěpánek, Jan Steinsdörfer, Jan Lstibůrek, Martin Novák, Marie Puttnerová. Rovněž poděkování mládencům ze studia 3bees. Grafikům Karlu Halounovi a Luďkovi Kubíkovi. A sponzorům, bez nichž bychom to nedali - Janu Šroubkovi, Dušanu Kejmarovi, Zuzaně a Petru Zikmundovým, firmám Kánský & Brachtl a Valdemar Grešík. 
Nezvěstní jsou mým pátým řadovým albem. Najdete zde jedenáct nových písní, tradičně inspirovaných krajinou a příběhy jejích obyvatel. Provedu vás Kafkovou Siřemí, připomenu zapomenuté osudy těch, kteří v saském pohraničí těžili uran pro sovětskou jadernou bombu, vydáme se přes české Lourdy v Polici nad Metují kolem umírajícího špitálu na konci města. A podél křížků u silnic v místech, kde duše odešly z tohoto světa, dojdeme až k poslední stopě v bílé pláni a k otázce, která se vine celým albem:
Kam odcházejí naši drazí nezvěstní?
A zde si můžete listovat jednotlivými písněmi, texty s akordy postupně dodávám...