Petr Linhart *** landscape folk

Během víkendu mě čekají dva koncerty na krásných místech. V sobotu 18.9. od 17:00 hrajeme s Pepou Štěpánkem ve vyhlášeném jihočeském výletním a hudebním hostinci U Kuchařů v Krásetíně, který najdete na úpatí hory Kleť. V neděli 19.9. se pak vydávám sám do Stříbrné Skalice v Posázaví, kde budu hrát - opět od 17:00 - v tamním kostele sv. Jana Nepomuckého. Těším a těšíme se na Vás kdekoliv.

Záznam koncertu v sále ČRo v Olomouci si můžete pustit zde:
​

Milé překvapení a také tak trochu dárek přichystalo nakladatelství Galén - album Nezvěstní právě vyšlo i na LP, jedenáct nezvěstných písní je vylisováno v krásném sněhobílém vinylu! Snad tím potěšíme všechny hudební fajnšmekry :-) Elpíčko si můžete objednat na e-shopu Galénu zde, případně Vám ho mohu poslat i já nebo v Praze osobně předat. V Praze by mělo být od půlky příštího týdne dostupné i v prodejně REKOMANDO v Trojanově 9 a v prodejně Galénu v Lípové 6. Pár kousků budu vždy brát i na koncerty.

Album Nezvěstní má nominaci v cenách Anděl 2021 v kategorii folk. V Hostivicích, v bývalém skladu hned u nádraží, kde jsem shodou okolností pár let sloužil jako výpravčí, vzniklo v zářící krychli přiložené video. 

Vážení a milí,
chci Vám poděkovat za velkou podporu, díky které tři písně z alba Nezvěstní postupně prošly nejvyšším možným počtem kol Hitparády Rádia Proglas a zpravidla se umísťovaly na prvních třech příčkách. Poslední z nich, se symbolicky znějícím názvem Sbohem a kopeček, je v 1261. kole na prvním místě. Tím možnost dalšího hlasování končí.
Díky, prozatím sbohem a kopeček a krásné jaro!

Půlhodinové povídání o věcech docela duchovních najdete v archivu Rádia 7 zde.

Tři otázky, týkající se alba Nezvěstní, položil Michal Bystrov, vyšlo v Deníku. Děkuji!
https://www.denik.cz/hudba/pisnickar-petr-linhart-rozhovor-2021032.html

VYPÍNÁM FEJSBŮK
Venku padá mokrý sníh, obloha je šedivá, je mlhavo a sobota. Karanténa a počasí tak akorát, aby člověk vyvolával duchy, nebo alespoň vzpomínky. Pouštím si písňové album Petra Linharta Nezvěstní a vyvolávám obojí najednou: "Námořní kadet si vyšel projít malý ostrov / Zůstal po něm jenom křik ptáků / Někdo pak na severu pohřbil muže, kterého přinesla jižní bouře / Zatím se jistá dáma rozplynula v davu / Jako když sfoukneš svíčku / Na konečnou autobusu dojel jenom kufr pana T."
Kdo u nás takhle umí psát poezii, napadá mě okamžitě, když se ozvou první tóny této básnické sbírky vnořené do hudby a zdrženlivého zpěvu břevnovského Linharta-Cohena?
Prý tu desku připravoval pět let. Jeho příběhy ze Sudet jsou přitom napsány tak lehce, že to tvrzení popírají, a zároveň tak důkladně a úsporně, že to vlastně nemohlo být jinak. Nemohl je vychrlit v návalu inspirace, musel je předem najít a hlavně prožít. Příběhy nachází už mnoho let vesměs v pohraničí; okouzleně naslouchá legendám, jako je ta o matce jedné tamní rodačky, která se přes den musela starat o děti, a když večer usnuly, tak se za svitu měsíce věnovala své vášni – lyžování.
Linhart ale nezůstává u pouhého vyprávění příběhu, dává mu sugestivní básnický přesah a aktuální náboj: "Co víš dnes o úplňku, když modrobíle září? / Co víš dnes o sněžném Měsíci? / Zářila zima, dokud ještě trval svět / Měsíc se radoval a zpíval..."
V písni Marie je ještě nelítostnější: "Marie, vypni ten fejsbůk, za městem teče řeka / Marie, s tou vodou do daleka plyne tvůj život..."
Linhartovi nezvěstní jsou dávno zemřelé a zmizelé postavy, ale třeba i ta Marie, která se úplně stejným způsobem ztrácí ve virtuálním světě. Jindy – jako v písničce Skytaly – jde o mizení nás všech, naší paměti a identity. Zpívá o pomníku, který nejprve patřil padlým v první světové válce a pak hrdinům od Dukly:
"Pohyblivý písek křupe pod botama / Pohyblivý písek v patách hrdinům / A jejich vítězství je naše sláva / A naše prázdnota je naše prázdnota."
Moje letošní dovolená za zavřenými hranicemi a v izolaci byla ve znamení míst, o nichž Petr Linhart zpívá: Vejprty, Johanngeorgenstadt, Skytaly, Siřem. Na jeho doporučení jsem všechna projezdil. V Siřemi jsem vyhledal dům, v němž bydlel Franz Kafka, a spatřil i velkou barokní sýpku, která mu snad sloužila jako inspirace k psaní Zámku."
Teď mi v hlavě znějí verše z úvodní písničky alba a po dlouhé době mám pocit, že kdybych to uměl, napsal bych to stejně:
"Sněží / Bílý kůň lehá na Siřem / Zimou je podzim usmířen / Po cestě domů / Kráčíme spolu / Doktor Kafka a já."
A rozjitřen tou čirou poezií, neubráním se smíchu nad kafkovsky vycizelovanou slokou:
"V průčelí domů / Mladý muž v levici svírá kočku / Kočka ho zbavila myší / Jenomže kdo ho teď zbaví té kočky?"
Poslouchám Linhartovy Nezvěstné pořád dokola. Když zavřu oči, vidím krajinu. Venku padá mokrý sníh, obloha je šedivá, je mlhavo a sobota. A já si říkám, že když je tu někdo, kdo natočí takhle dokonalou desku, není nic ztraceno.
A vypínám fejsbůk, vždyť za městem teče řeka...
(Napsáno pro Týdeník Rozhlas)

Tradiční KONCERTY MEZI KNIHAMI v Plzni ve skvrňanské knihovně, kde jsem býval častým hostem, se konat nemohou. Zatím je proto nahrazuje série minikoncertů. Zvu Vás na ten svůj, písně jsou vybrány z loňského záznamu koncertu v pražském klubu U staré paní. Premiéra v pondělí 8.2. v 18:00 - odkaz na Minikoncerty najdete zde.